pondělí 7. prosince 2015

Proč je důležité mít rád sám sebe

Přátelé, dnes se zamyslím nad láskou. Nejedná se o lásku mezi mužem a ženou, ale o lásku k sobě a okolí.

Láska k sobě je na prvním místě. Pokud nemáte rádi sebe, pak nemůžete mít rádi ani lidi kolem sebe. Možná jen ty nejbližší z rodiny. Že to tak je, si většinou myslí jen dotyční jedinci. Jejich rodina je jiného názoru, který ovšem této osobě neřeknou. Je to totiž většinou člověk, který nesnese kritiku a navíc to může být egoista. A tak pro klid, rodinní příslušníci mlčí.

Pokud si nejste jistí, zda zrovna vy nejste egoista, požádejte kamarádku nebo kamaráda o upřímný názor (k sobě býváme buď málo nebo moc kritičtí). Jsou lidé, kteří se kvůli skrytému egoismu nemůžou zbavit zdravotních problémů. Tito lidé jsou přátelští, pomáhají druhým, ale v kontaktu s cizími osobami se chovají nadřazeně. A při tom stačí tak málo - mít se rád a mít rád i ostatní.

Proto na sobě začněte pracovat. Mějte se rádi takoví, jací jste – s kily navíc, malou nebo vysokou postavou, odstátýma ušima, křivým nosem. Pokud budete mít rádi tyto svoje „nedokonalosti“ (ostatně nikdo není dokonalý), tak se vám tato nálada dostane do očí a vy budete zářit. Okolí vás ohodnotí jako charismatického člověka. Ty vaše fyzické chyby vnímáte jen vy, vaše okolí si jich nemusí všimnout, a když si všimne, tak je nehodnotí, a kdyby ano – no tak co? Jde o váš báječný pocit. Znám spoustu nedokonalých lidí, kteří mají krásnou duši a ta jim fyzickou krásu mnohonásobně vynahradí.

Už vůbec se nesnažte měnit kvůli partnerovi. Mohlo by to dopadnout tak, že sice partner bude spokojený, ale vy se budete cítit vyčerpaně. Vy se totiž přizpůsobíte jeho představám, místo toho, abyste byli sami se sebou spokojeni. Dělejte jen to, co sami cítíte. Jestli má partner pořád nějaké výhrady, tak sám není se svým životem spokojený. A tam hledejte ten problém. Takovému člověku se nikdy nezavděčíte. PRYČ OD NĚJ. Není to jednoduché, ale časem zjistíte, že to bylo to nejlepší, co jste mohli udělat. V následujícím přechodném období myslete na hezké věci. Přitáhnete si pozitivní energii. Nepitvejte se v negativních energiích – ponížení, ublížení apod. A naučte se odpouštět - často osoba, která vám ublížila, za krátký čas o ničem neví a vy se stále v těchto negativních emocích topíte. Život si musíte naplno užívat, ne přežívat. Hoďte to za hlavu a ŽIJTE! Myslete na to, CO CHCETE, ne na to, co nechcete. A TO V PŘÍTOMNÉM ČASE. Je to o trpělivosti. Půjde to, uvidíte. Věřte tomu, věřte sobě.

Pokud jste sami a toužíte po partnerovi, můžete si ho myšlenkami přivolat. ALE POZOR. Nepředstavujte si konkrétní podobu. Krásného, vysokého, svalovce. Zaměřte se na povahové vlastnosti a také není chytré vkládat, aby byl bohatý. Určitě ne chudák. Ale s bohatým partnerem to většinou dopadne tak, že žena bydlí ve zlaté kleci a musí škemrat o každou korunu. Vždy se snažte, abyste měly svůj příjem. Spořte a investujte na horší časy a to, i když pracujete v rodinné firmě. Nebo spíš právě proto. Může dojít k rozchodu, tak ať máte na nový start. I když se staráte o děti a domácnost, stále se vzdělávejte, pracujte na sobě. Dbejte také o vnější krásu. Jde o váš výborný pocit.

Život u všech probíhá ve vlnách, proto se může stát, že přijde období nezdaru a s tím spojený smutek. Nedávejte jej najevo! Vždy se tvařte, tak že se vám dobře daří. Nastavíte si mysl na pozitivní energii, se kterou toto období snáze zvládnete. Všechno zlé, je k něčemu dobré. Později zjistíte, že vás toto období obohatilo zkušeností, která vás posunula výš ve vašem vývoji.

Až se budete mít rádi a vaše vysněná láska stále nebude přicházet, pak věnujte teplo svého srdce dětem, seniorům, zvířátkům. Všichni to ocení a vy budete mít skvělý pocit z radosti druhých. Taky se hodně usmívejte. Rozdávejte úsměvy. Uvidíte, že spousta lidí vám je vrátí. Milujte sebe, milujte svůj život a vaše okolí se změní! Vaše nálada se přenese na ostatní.

Hledáte-li lásku, pak určitě neseďte doma. Jděte do přírody, na setkání s přáteli, do divadla, na muzikál nebo sami nějaká setkání zorganizujte. Žádná pozvání neodmítejte. I když se vám nebude chtít, i tak běžte. Nikdy nevíte, kde toho pravého či pravou potkáte. A když se vám tam nebude líbit, vždy můžete odejít. Pak si doma představujte, že svého milého už hladíte, objímáte, povídáte si spolu. Myšlenky zhmotňují přání. Sněte často - kdykoliv a kdekoliv. Pak se váš sen stane skutečností.

Někdy na člověka dopadne stesk. Tehdy je dobré, udělat si radost. Přečíst knihu v oblíbeném křesle, uvařit si dobrotu, zavolat kamarádce, napustit vanu s bublinkami a zapálit svíce. Zaměřte pozornost na hezké věci. Někdy stačí zavřít oči a přenést se na oblíbené místo a představovat si kromě oblíbeného místa také zvuky a vůně. Ano, i to je možné a vám se to časem podaří. Chce to jen trochu cviku.

Až budete nastaveni na pozitivní vlnu, pak začněte pracovat na odstranění negativních emocí jako je závist, zlost (a s ní spojené nadávky), nervozita, urážlivost, osočování, vztahovačnost a další. Také se zbavte strachu (většina obav se nikdy nesplní). Při veselé náladě vám to půjde snadno. Stačí, když si to uvědomíte a ihned se přepnete na klidnou vlnku. Osvobodí vás to a váš život bude nádherný. Budete zažívat NEKONEČNOU LEHKOST BYTÍ. Buďte také vděční. Za vše, co máte a co je kolem vás. Naučíte se vnímat a potom i užívat krásu kolem sebe, kterou jste dosud, možná, nevnímali.

Přeji vám krásné chvíle při vašem rozjímání s láskou a o lásce k sobě i ostatním.
Jak budete mít rádi sebe, tak vás bude mít rádo vaše okolí. 
Mějte nádherné dny plné radosti, úsměvů, štěstí a lásky.

středa 25. listopadu 2015

Moje cesta životem

Měla jsem hezké dětství v lůně valašské přírody. V 9. třídě jsem se rozhodovala mezi studiem Oděvní průmyslovky a Pedagogické školy. Oděvní průmyslovku jsem brzy vzdala, protože jsem si nevěřila v tom, že budu mít fantazii na vytváření originálních modelů. (Dnes vím, že to bylo potlačenou sebedůvěrou. Nedovolte, aby k tomu došlo u vašich dětí! Mohou pak mít blok, se kterým budou bojovat, možná i celý život). S Pedagogickou školou mi to nevyšlo, a proto jsem nastoupila na Gymnázium. Tato škola mě pro změnu nebavila, a tak mi nezbylo než přestoupit na Zdravotnickou školu. 

Tu jsem vystudovala a po krátké praxi jsem se vdala a brzy měla první dceru. Jak šla léta, já pracovala ve zdravotnictví, měla druhou dceru a pak znovu pracovala ve zdravotnictví. Po Sametové revoluci začal manžel podnikat a já se časem přidala k němu. A tehdy jsem ochutnala svobodu – volnou pracovní dobu a hlavně žádného nadřízeného. Práce v manželově firmě byla hodně namáhavá, ale ta svoboda mi vše vynahradila. 

Po pár letech už mi tato práce začala vadit, protože jsem se nikam ani pracovně ani duchovně neposunovala. Krátkou dobu jsem měla svůj obchůdek s dárkovými předměty, při kterém jsem se mohla vzdělávat. Udělala jsem si několik kurzů, včetně jazykového a také ekonomickou školu, protože v té době mě to hodně táhlo k číslům. Časem jsem zjistila, že práce v obchůdku nesplňuje moje očekávání, a tak jsem tuto činnost ukončila.

Nepodařilo se mi brzy najít práci v ekonomickém oboru a nechtěla jsem být závislá na manželovi, proto jsem se rozhodla pracovat v Rakousku, kde jsem pečovala o seniory. V tomto období se mi splnil jeden ze snů, a to naučit se dobře německy. Jsem vděčná za tuto životní zkušenost. Poznala jsem spoustu lidí, kteří ocenili moji práci, což o nadřízených v Česku nemohu říci. (U nás si nadřízení, které jsem já poznala, zvedali sebevědomí tím, že své podřízené ponižovali. Užívali si MOC! Jak ubohé! Většinou jsou to lidé, kteří jsou sami zakomplexovaní. Zabývám se psychoanalýzou, a proto vím, že sebevědomý člověk nemá potřebu se nad druhýma povyšovat. Je si jistý sám sebou. Gratuluji všem vedoucím pracovníkům, kteří to mají takto nastavené).

Po několika letech jsem opět nastoupila do nemocnice v Česku a stále cítila, že tato práce mě nenaplňuje. Moje bloudění životem trvalo dlouhou dobu. Nyní konečně dělám, co mě baví. Jsem svobodná, zdravá a šťastná (o tom v některé z mých příštích úvah nebo mrkněte na www.lukaro.cz, je tam hodně z mých nynějších zájmů). 

Pokud vy stále nevíte, jak najít svůj životní úkol (cestu, směr), tak začněte dělat to, co vás v dětství bavilo nejvíc, to při čem jste nevnímali čas. Každý něco najde. I když nebudete moci tuto činnost dělat jako svoje zaměstnání, pak se na ni budete těšit ve svém volnu a váš život nabere jiný – radostný směr. 

Mějte krásné dny a užijte si návrat do dětství ;-)